21.04.2013 12:41


Studentského běsnění je méně, říká porotce festivalu Encounter Vladimír Hulec

Autor: Veronika Gecová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Studentský festival divadelních škol Encounter se konal od 16. do 20. dubna. Poslední den porota udělila šest ocenění Marta, která letos poputují hned do tří světových kontinentů - Evropy, Asie a Afriky. V následujícím rozhovoru se předseda poroty Vladimír Hulec rozhovořil o kontrastech, současnosti a budoucnosti českých i zahraničních divadel.

Přehrát audio

Audio

Autor: Veronika Gecová

Brno – Vladimíra Hulce divadla vždycky fascinovala. Kvůli komunismu však vystudoval něco jiného a profesionálně se divadlu začal věnovat až v devadesátých letech. V současnosti působí především jako redaktor Divadelních novin v Praze, často je ale také lektorem a členem odborných porot na přehlídkách amatérských divadel. Role porotce studentského festivalu je však pro něj zkušeností úplně novou. 

Vladimír Hulec. Foto: Veronika GecováProč jste přijal pozvání na Encounter?

Mě zajímá mladé experimentující tápající divadlo a takové projekty jsou pro něj platforma a budoucnost. Ostatně, v Praze chodím i na ročníkové inscenace a účastním se už několik let diskuzních večerů, kde se studenty probíráme, o čem divadlo je. Tohle téma mě tedy zajímá a baví, takže přijmout pozvání organizátorů pro mě bylo velmi přirozené.

Festivalu se účastní dvě české divadelní školy – pražská a brněnská. Kterou byste vyhodnotil jako lepší?

Bylo by ode mě hodně odvážné a drzé, kdybych je srovnával na základě jednoho představení, které jsem od nich viděl. Každá ze jmenovaných je v něčem jiná, a to je docela příjemné.

A jejich úrovně jsou podobné?

Když už se srovnávají úrovně, tak bychom se měli vždy dívat, které školy uspěly. To kvalitu ukazuje nejvíc. Janáčkova akademie v Brně je zajímavá tím, že má muzikálovou a klaunskou větev. To Praze chybí, ale zase je více autorštější.

Jaký je váš názor na taková studentská představení, jsou hodně amatérská?

Nejsou. Taky mě to zajímalo. Trošku se teď ale zdráhám zobecňovat. Je pravda, že třeba studenti devadesátých let byli daleko experimentálnější a odvážnější. Možná je to i tím, že na tehdejší brněnský festival byly zvané jiné typy škol. Třeba Holanďané, kteří tehdy předvedli večeři. Jedli před námi a my jsme nevěděli, co máme dělat.

Takže se dá pozorovat stagnace?

To si nemyslím. Opravdu se jedná o různé typy škol. Spíš je tady prostě jen méně studentského běsnění, ale na druhou stranu to asi ani příliš školám nepřísluší. Experimentální skupiny by měly ze škol spíš vycházet, než se předvádět na prestižních studentských festivalech v hlavním programu.

Jaká jsou kritéria vašeho hodnocení?

To si vždycky ujasňujeme mezi porotci z různých zemí. Každý z nich má různé zkušenosti, dokonce jsou z jiných oborů. Koho a co oceňovat se vždy hledá až v individuálních případech.

Nemáte žádnou strukturu hodnocení?

To určitě ne. Naopak máme velkou volnost v tom, komu cenu vlastně dát. Jediná povinnost, která je pro nás ale hodně zavazující, je fakt, že cenu musí obdržet jednotlivec, ne kolektiv. Navíc by mělo jít o studentský a ne pedagogický výkon. Já jsem ale předseda poroty a tyto diskuze trochu brzdím. Vždy chci, abychom si nejdřív probrali dané představení a pak teprve hodnotili, ne naopak.

Vladimír Hulec. Foto: Veronika GecováTakže máte poslední slovo vy?

To sice ano, ale v takové porotě jsem úplně poprvé. Spíš řídím setkání. Rozhodně to není o tom, že mám první nebo poslední slovo. Rozhodování by mělo být demokratické. Každý předloží své preference, ty se sečtou, a tak zjistíme, kdo by byl nejvhodnější. Teoreticky bych ale mohl mít i dva hlasy, kdyby byl některý případ nerozhodný.

Přece jen jste Čech, mohla by tu existovat možnost nadržování Čechům. Čím je zajištěna nestrannost hodnocení?

Já prosazuju, že máme být úplně nezávislí. Například ani nebrat v potaz, že jsme hosty brněnského divadla. V tomto smyslu ale můžu říct, že se právě brněnské představení hodně nepovedlo, takže k něčemu takovému ani dojít nemohlo.

Čím to bylo?

Myslím, že téma nevybrali dobře. Hráli Elektru, kterou udělali fádně, herecky nezajímavě a chladně. Bez jasného vymezení, co tím chtěli říct. Obecně, když členové poroty hodnotí, velkou roli hraje, co tím studenti chtějí říct. Toto vypadalo jako pedagogická práce a režisérní přístupy se zdály toporné.

Představení se tedy nepovedlo celkově nebo se spíš jednalo o konkrétní výkony?

Herci jen odváděli, co měli zadané, šlo o komplexní dojem. Nevím, jestli to režíroval student nebo pedagog, ale podle mě se na kvalitě představení projevila nepříliš šťastná práce režiséra.

Ohrazují se umělci v takových případech často?

Spíš se někteří urazí. V amatérských divadlech jsou lidé sice otevření, ale vyhranění. U profesionálů je to ještě horší. Češi speciálně se nejsou schopní o práci kriticky veřejně bavit. A to mě ohromně mrzí a chtěl bych to zlepšit. Důležité je, aby divadlo vyvolávalo diskuzi.

Více o festivalu Encounter zde.

Klíčová slova: Festival Encounter, porotce, Vladimír Hulec,

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.