03.05.2019 13:45


Studuju, abych si nepřipadala jako typická matka na mateřské

Autor: Elizabeth Wagebaertová | Kurz: On-line žurnalistika | Kategorie: MUNI bez překážek

Studium na vysoké škole je náročné samo o sobě. Natož když ještě pracujete či dojíždíte. A nebo třeba máte dítě. Radka Coufalová, studentka třetího ročníku práv, má děti dvě, navíc podniká a na brněnskou univerzitu dojíždí z Olomouce. Jak je možné mateřství skloubit se studiem? Poskytuje univerzita studujícím rodičům úlevy nebo podporu? Další příběhy studujících se speciálními potřebami najdete v Muni bez překážek

Jak vypadá den studující maminky?

V šest hodin ráno vstanu, nachystám obě děti a starší dceru odvezu do školky. Pak se věnuju buď pracovním záležitostem, nebo se učím, a to i při kojení, při vaření nebo při jídle. Skripta mám vlastně permanentně při sobě, stejně tak zvýrazňovače. Nejdřív si potřebuju všechno zvýraznit, pak se to teprve aktivně bifluju. Podtrhávání, které ještě není tak aktivní, zvládám s dětmi během jejich pištění a řvaní. V dobách, kdy mimčo usne a já mám klid, si předčítám látku nahlas. Práci do školy, na kterou se nemusím zas tak intenzivně soustředit, si nechávám až na večer, když uspím děti. Pak jdu taky spát, ale zároveň se chci ještě věnovat manželovi. Ten je pro mě velkou oporou – často pracuje po večerech, a tak se u něj učím, ale třeba o zkouškovém mi pomáhá tak, že mě přes noc zkouší z látky, kterou si potřebuju dobře zapamatovat.

Teď je navíc dost krizový semestr, protože ještě ke všemu stavíme barák, takže jednak probíhalo vybírání interiéru, jednak trávím čas na stavbě. Ale tohle není běžný semestr studující matky, to se spíš jenom teď nakupilo, jindy toho není tolik. Až se nastěhujeme, čekám, že se věci zase vrátí do normálu.

Univerzita vám umožnila zařídit si individuální studijní plán. Jak moc je nápomocný při zvládání všech studijních povinností? Musíte i tak do Brna dojíždět často?

S individuálním studijním plánem se můžu rozhodnout, že na některé předměty chodit nebudu, že si je místo toho udělám v rámci náhradního plnění. Nějakou dobu trvá, než si člověk najde systém, jak i s dětmi všechno zvládat. Zjistila jsem, že je výhodnější chodit na právní předměty, kterým je potřeba rozumět, a naopak předměty částečně mimooborové, jako například ekonomické základy práva nebo filozofie práva, si udělat přes náhradní plnění. Přijde mi zbytečné dojíždět na předměty, kde se látku pak člověk stejně musí naučit doma sám. Od září, kdy se mi narodil syn, se snažím chodit každý týden aspoň na obchodní právo. Na první hodinu jsem jela vlastně už čtrnáct dní po porodu. Vždycky jsem syna nechala u kamarádky z Brna, nakojila jsem ho, pak jsem si šla odsedět hodinu a zase jsem se rychle vracela.

Vychází univerzita studujícím s dětmi vstříc i jinak? Uděluje například nějaká stipendia?

Finanční podporu jsem vůbec nezkoumala, ale určitě existuje přiznaná doba rodičovství, což jsou vlastně bezplatné roky, o které si člověk může prodloužit studium. Nastupovala jsem na práva s tím, že budu tři roky platit, ale díky uznané době rodičovství nemusím platit nic. Co se týče domluvy s vyučujícími, po celou dobu studia jsem neměla problém. Většinou mi tolerovali i absence navíc, když byly třeba děti nemocné. Paradoxně největší problém jsem měla s tělocvikem. Byly povolené tři absence, a já jsem tenkrát chyběla čtyřikrát. Učitel mě nutil, abych si tu jednu hodinu šla nahrazovat během zkouškového. Snažila jsem se mu vysvětlit, že dojíždím z Olomouce, mám malé dítě a že jsem těhotná. Ale to je v podstatě jediná nemilá zkušenost. Ještě ke všemu máme povinné dva tělocviky. Až bude syn starší, zkusím si ten druhý splnit nějakým sportovním rekreačním pobytem, abychom to mohli s rodinkou spojit s výletem.

Dětské koutky nevyhledávám – nepotřebuju poslouchat, co mají zrovna v akci v Globusu

Často chodí maily s informacemi o dětském koutku na Masarykově univerzitě. Využíváte ho?

Vím o jednom na Fakultě sociálních studií, ale zatím jsem ho úplně nevyužila, hlavně protože syn je ještě hodně malinký a pro dceru jsem měla paní na hlídání. Někdy se šlo i domluvit, že jsem si na povinně volitelné předměty brala dceru s sebou – ona si kreslila a já jsem poslouchala. Občas využívám dětské koutky jinde, třeba když jdu cvičit, ale spíš jenom s kamarádkami. Sama je nevyhledávám, protože nerada poslouchám rozhovory ostatních maminek. Nebaví mě bavit se o tom, kolikrát mi dítě kakalo, jaké kašičky zrovna podáváme a jestli budeme, nebo nebudeme očkovat. Přijde mi, že se některé matky nudí, a tak řeší, co zrovna mají v akci v Globusu a co uvaří k večeři manželovi – a to je přesně to, o čem jsem mluvila, když jsem říkala, že mě první rok na mateřské nenaplňoval, protože jsem nevěděla, čím smysluplným mám naplnit svůj čas, abych si nepřipadala jako matka na mateřské. 

V nedávné době se hodně řešila kauza s kojením dětí v bance. Jak je to s kojením na univerzitě? Existuje na fakultě místo, kde je možné miminko nakojit a přebalit?

Na záchodech jsou přebalovací pulty – přebalovala jsem tam malého, ale jsou nepraktické, přebaluje se tam blbě. Dokud jsou děti malé, tak to ještě jakžtakž jde, ale teď, když se syn už hodně otáčí, si moc nedovedu představit, že ho tam budu moct přebalit. Co se týče kojení, vlastně není žádná místnost, kde by to šlo. Já to řeším tak, že si prostě sednu na chodbě na nějakou lavičku, kde zrovna nikdo nesedí. Snažím se kojit nenápadně, abych někoho nepobuřovala, ale kolem mě samozřejmě chodí studenti a vidí, že kojím. Sice jsem zakrytá, ale může se stát, že to někomu bude připadat divné. Já ale prostě nevím, jak bych to jinak udělala. Zatím jsem se naštěstí setkala jenom s pozitivním přístupem. Dokonce když jsem měla zápočet z rodinného práva, tak mi vyučující sama navrhla, že si můžu vzít malého s sebou. Tak jsem si sedla do poslední lavice a normálně jsem si ho i během zápočtu nakojila. Bylo by super, kdyby existoval nějaký malý pokoj, třeba i s přebalovacím pultem, kam by maminka mohla jít a dítě v klidu nakojit a přebalit.

Studium s dětmi mi ukázalo, kolik věcí člověk za den dokáže stihnout

Co vnímáte jako největší problémy studia s dětmi?

Největší úskalí studující matky jsou nemoci dětí. Člověk si prostě nemůže naplánovat, že má týden na učení na zkoušku, protože pak mu do toho onemocní děti, a najednou nejde dělat nic jiného než odhodit učebnice a jít se věnovat nemocným dětem. První část úspěchu je pracovat průběžně. Vždycky si hned na začátku semestru domluvím všechny seminárky, které pak většinou odevzdávám hned, klidně třeba dva měsíce před termínem odevzdání – abych věděla, že to stihnu. Jsem hrozná perfekcionistka, což mi na jednu stranu komplikuje život, ale ve škole je to spíš výhoda. Druhá věc je, že si musím vždycky rozvrhnout čas tak, abych měla aspoň několik dní rezervu.

Nemáte někdy pocit, že dětem nemůžete věnovat tolik času, protože ho potřebujete také hodně na studium?

Mám určitě výčitky svědomí, že nemám tolik času jako jiné maminky. Ale na druhou stranu, když jsem byla jenom doma s malou a neměla jsem školu, tak mám teď zpětně pocit, že jsem strašně moc plýtvala časem. Když člověk není v zápřahu, tak je dětmi permanentně unavený, protože se vzbudí a ví, že nemá žádné povinnosti, že má jenom děti a stačí jim vymyslet program. Nakonec jsem zjistila, že jsem čas zabila úplnými blbostmi. Když vím, že můj čas je drahý, snažím se každou minutu naplnit smysluplně. A zároveň tak, aby se to dětem líbilo. Navíc po skončení zkouškového se dětem pak snažím všechno vynahradit. Obecně jsem během studia na právech zjistila, že se dá za den stihnout vlastně hrozně moc věcí.

Plánujete ve studiu pokračovat?

Pokud všechno zvládnu, určitě bych chtěla jít na JUDra, protože když už je člověk právník, tak mi to přijde jako kosmetická záležitost a zní to líp. Momentálně je to sice hodně náročné, ale od příštího semestru, kdy synovi bude rok, už to snad bude lepší. Studium mě strašně moc baví a naplňuje, takže bych nerada končila. Vím, že to k životu potřebuju, miluju ten adrenalin před zkouškami a pocit euforie po zvládnuté zkoušce.

 

 

Medailonek

Radka Coufalová po střední škole vystudovala sociální patologii a prevenci v Opavě a sociální pedagogiku a poradenství. Poté pracovala jako speciální pedagožka ve vězení, kde se začala zajímat o trestní právo. V současné době žije v Olomouci a je na mateřské dovolené se dvěma dětmi, ale zároveň nastoupila na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Kromě toho je rovněž podnikatelsky činná.

Klíčová slova: mateřství, vysoká škola, studium, speciální potřeby, individuální studijní plán

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.