29.04.2016 21:30


Tanečnice flamenca rozvířily náměstí, přidal se bezdomovec i já

Autor: Eliška Srncová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Nasát atmosféru Španělska mohli dnes odpoledne všichni, kteří zavítali na Moravské náměstí v Brně. Flamenco v podání profesionálek, amatérek i amatérů přitáhlo pozornost diváků a přeneslo zúčastněné aspoň na chvíli do teplých krajů.

Brno Na brněnské Moravské náměstí přicházím nejdřív čistě jako divák. Jsem zvědavá, co si k příležitosti dnešního Mezinárodního dne tance připravily tanečnice flamenca z Brna. Prostor před galerií se brzy zaplňuje klapáním podpatků, tleskáním a vířením sukní. Rytmickým vytleskáváním se nechává strhnout nejeden přihlížející a dokonce i pán, který předtím ležel na lavičce, se vlní do rytmu spolu s tanečnicemi.

Tanečnice flamenca. Foto: Eliška Srncová

Flamenco není jediné, co v tu chvíli Brno nabízí, součástí oslav je například i flashmob u Janáčkova divadla, lekce argentinského tanga nebo výrazový tanec na náměstí Svobody.

Idylickou atmosféru náhle protne pád jedné z účinkujících. Rychle ale za povzbuzujícího potlesku vstává a pokračuje v tanci. „Chtěla bych si to taky zkusit. Na pozvánce psali, že si na začátku můžeme zatancovat všichni, tak snad jsem to neprošvihla,” slyším mluvit dámu po mé pravici, která se později představí jako Ivana Musilová. Příležitost na sebe nenechává dlouho čekat. Vystupující předvádějí jednoduchou choreografii a zvou diváky mezi sebe. „Přidejte se k nám, to zvládnete,” volá jedna z nich a její slova jsou startovním signálem pro doposud přihlížející Ivanu a nakonec i pro mě. Ovlivněná mottem akce „Pojďme tančit”, sbírám odvahu a vyrážím.

Ocitám se ve středu náměstí, kolem mě tančí nádherné ženy s růžemi ve vlasech a v pestrobarevných sukních, vedle kterých působím s riflemi a koženou bundou poněkud zvláštně. Na první pohled jednoduchá choreografie ve výsledku až tak jednoduchá není a já doufám, že mě nikdo z příhlížejících nezná. Necítím se úplně jistá v kramflecích a o těch přece jen flamenco tak trochu je. Pár základních pohybů nakonec jakžtakž zvládám, přesto ale další vystoupení trávím už jen v pozici pozorovatele. Z dálky držím palce mojí bývalé spolutanečnici Musilové a později i dámě s obvázaným kolenem, ve které poznávám oběť předchozího pádu. Její zranění se ale na preciznosti pohybů vůbec neprojeví, prý díky adrenalinu, jak po skončení akce povídá.

Od jedné z organizátorek se dozvídám, že je letos překvapivě malá účast. „Existuje interaktivní mapa, na které jsou vystoupení zaznačená. Kromě Národního divadla, které se na ni dokonce ani nenapsalo, jsme přihlášení jen dva. My jsme si to s děvčaty chtěly udělat takové komorní, spíš někde v parku,” popisuje Marcela Drkošová. Mezinárodní den tance vyhlásil v roce 1982 Mezinárodní divadelní ústav na památku tanečního reformátora Jeana-Georgese Noverrea. Každý rok k němu vzniká i Poselství sepsané známou osobností z taneční scény. 

Já se k tanci už raději nepřidávám, i když mě k tomu skvělá atmosféra svádí. Přece jen mi to ale nedá a aspoň si podupávám nohou. Začíná se pomalu ochlazovat a vystoupení se chýlí ke konci. Odcházím s úsměvem na rtech, myšlenkou na Španělsko, v uších mi hrají kastaněty a jedno vím zcela jistě. Dnešní výjimečně prosluněné odpoledne nemůže být náhoda. Jestli totiž některý tanec přivolává slunce, tak rozhodně flamenco.

Klíčová slova: tanec, flamenco, Mezinárodní den tance

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.