Tři artové filmy, nad kterými lze prokrastinovat o zkouškovém

Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem (2007)

Filmové zpracování knižní předlohy od Rona Hansena. Tak trochu jinak pojatý western, ve kterém se objeví i hollywoodské tváře jako Brad Pitt, hrající samotného Jesseho Jamese, či Casey Affleck. Dlouhé, statické pohledy na krajinu se střídají s výbuchy násilí. Film, podkreslený melancholickou hudbou od Nicka Cavea, prolínají úvahy o posedlosti, předurčení, zároveň však nechybí ani dějová linka udržující diváka v napětí. A to i přes to, že jak název filmu napovídá, rozuzlení děje je už víceméně jasné. Snímek je tak zároveň akční i zádumčivý, svižný i ponurý.

Přežijí jen milenci (2013)

Jarmusch vypráví příběh milenecké dvojice upírů Adama a Evy. Adam žije v Detroitu. Věčnost si krátí sbíráním a hraním na retro elektrické kytary a uvažováním nad sebevraždou. Eva žije v marockém Tangeru, ráda čte poezii. Po letech se setkávají v Americe, poflakují se po detroitských undergroundových klubech, krev kupují v nemocnici. Zanedlouho se k nim však připojuje i Evina sestra Ava, lidé začnou umírat a oba milenci prchají do Alžíru. Po příjezdu oba cítí, že v důsledku dlouhé abstinence krve umírají. Zoufale se potřebují napít. Zároveň však ví, že lidé tím, že znečistili životní prostředí, znečistili i svou krev. Jarmuschova meditace nad lidstvím upírů. Děj se odvíjí v podivném mystickém bezčasí, v němž se minulost míchá s přítomností. Zvláštní atmosféru filmu dodává i to, že byl celý natočen, a tedy se i odehrává, v noci. Alternativní upíří romance, o dost lepší než Twilight.

Nenápadný půvab buržoazie (1972)

Surrealistický snímek. Mnohem stravitelnější než Buñuelův asi nejznámější film Andaluský pes. Zápletka filmu je prostá – několik přátel se chce sejít na večeři. To se jim však nikdy nepodaří. Každé setkání totiž narušuje série naprosto bizarních událostí – voják vypráví o smrti svého otce, několik hostů pašuje kokain, večeři přeruší návštěva celé jednotky kavalerie kouřící marihuanu či vyjde najevo, že se celá večeře odehrává na jevišti a hosté jsou, aniž by to tušili, aktéry divadelní hry. Postavy popisují své sny, vyprávějí duchařské historky. Podvědomí se dere na povrch, dialogy se točí v kruhu, stávají se čím dál absurdnější. Často není jisté, zda je postava skutečná, či jde jen o přelud. Na tom ale ve výsledku nezáleží. Děj se ani těmito odbočkami a slepými rameny nezadrhává a plynně pokračuje. A jistě, film lze číst i jako kritiku společnosti, popřípadě střední třídy či kapitalismu, alegorii na nesmyslnost bytí, chcete-li. Ale není to nezbytně nutné. Divák má i možnost se pouze nechat unášet dějem, kochat se zvláštními obrazy a sny, sledovat podružné dějové linky či se bavit absurdním humorem.