14.03.2019 23:50


Umělci Veselý, Šimkůj a Hayek vzali návštěvníky komentované prohlídky výstavy Na počátku bylo…na cestu od nápadu k hotovému dílu

Autor: Vojtěch Dufek | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Výstava Na počátku bylo…má za cíl ukázat svým návštěvníkům pozadí vzniku uměleckých děl i díla samotná. Ještě lépe tomu účelu slouží komentované prohlídky, kdy společně s autory projdete proces od nápadu až k hotovému uměleckému kusu. Výstavou prováděli Petr Veselý, Jaromír Šimkůj a Pavel Hayek.

Umělecká instalace Jaromíra Šimkůje

Krátce před středeční čtvrtou hodinou vcházím do prosvětlené galerie Artikle na ulici Masná. Jsem tu mezi prvními návštěvníky úvodní komentované prohlídky na výstavě Na počátku bylo… V galerii je cítit napětí pořadatelů, jestli dorazí dostatečný počet diváků, aby mělo smysl prohlídku uskutečnit. Obavy o malé účasti se rozplývají a galerie se postupně začíná zaplňovat. Ve tvářích galeristů i přítomných autorů je vidět radost, kterou jim zájem o jejich práci přináší. Všichni návštěvníci začínají tvořit kruh ve středu výstavy přímo nad jedním z děl, které je rozprostřeno na podlaze galerie, a snaží se nezakopnout o precizně rozmístěné kvádry z instalace Jaromíra Šimkůje.

Úvodní proslov kurátorky Kaliopi Chamonikola představuje všechny autory a vysvětluje, proč jsou vystaveny předměty, které na výstavách obvykle nevídáme. „Chceme divákovi přiblížit něco ze zákulisí uměleckého artefaktu, proto jsou tentokrát vystaveny práce a předměty, jejichž význam je spíše než umělecký v rovině psychologické. Můžeme tak lépe pochopit inspirační zdroje a jednotlivé kroky vedoucí od prvotní myšlenky, k finálnímu uměleckému objektu,“ končí úvod prohlídky kurátorka a předává slovo prvnímu z vystavujících umělců.

Petr Veselý

Petr Veselý se jako první z umělců ujal slova a zavedl nás do části výstavy věnované jeho dílům. Jeho roh tvořilo několik menších obrazů a hlavním byl velký, přes dva metry vysoký obraz interpretace slavného Rembrandtova obrazu Návrat ztraceného syna. Veselý nás postupně provedl skrze skicy ze sedmdesátých let až po již zmíněný obraz s motivem dveří. Specifikum obrazu je, že autor zde prolomil hranici plátna, tím že jeho část vyřízl a dal tak obrazu hloubku. Všechny Veselého vystavená díla spojuje určitý motiv návratu a sám svůj výklad uzavírá lehce filozofickým zamyšlením. „Pro mě je otázkou, jestli téma návratu, musí mít splněný předpoklad odchodu. Jestli se pojem návrat nedá interpretovat jinak, než jak si ho všichni obyčejně vykládáme,“ dokončil svou část prohlídky Veselý.

Jaromír Šimkůj

K výkladu Jaromíra Šimkůje se jako celá skupina opět přesouváme právě nad jeho instalaci, o kterém on sám mluví jako o krabičkách. „Tenhle nápad vznikl na oslavu mého svátku, kde jsem pro každého pomocí síťotisku vyrobil podobné malé krabičky. Potom mě napadlo udělat to takhle,“ ukazuje gestem po krabičkách rozprostřených na zemi. V duchu mě začala napadat otázka, jestli jsou krabičky k podlaze přilepené nebo jestli jsou jen položené na daném místě. Na objasnění jsem nemusel čekat dlouho, protože jednomu z návštěvníků se podařilo o jednu krabičku zakopnout. Zadrnčení plechu se v galerii nedalo přeslechnout. Autor exponátu to přešel se smíchem a pokračoval ve výkladu. Mluvil například o tom, že ani sám nikdy nepozná, který nápad muže být dobrý. „Vždycky to dílo nakonec může skončit vzadu v kontejneru,“ komentuje proces vytříbení nápadů Šimkůj.

Pavel Hayek

Posledním z umělců, kteří prezentovali své práce byl Pavel Hayek. Výtvarník vystavil díla, která tvořil pomocí malířského válečku. Vytvářel tak obrazy, které připomínaly jeho dřívější tvorbu a pro jejichž vytváření používal listy rostlin. „Je to rychlejší než, když jsem pracoval s listy, ale vzniká mnohem víc odpadu. Dá se říci, že dřív se mi každý obraz povedl. S válečky je to těžší. Tak dvě třetiny děl končí jako odpad,“ popisuje s válečkem v ruce Hayek. Je na něm vidět, jakou mu tvorba přináší radost. Rozplývá se nad mechanismem obyčejného starého válečku, s jehož pomocí díla tvoří. I on se navrací do minulosti, když vzpomíná na díla Chritophera Walla, který používá stejnou metodu. „On třeba dokáže silou ten váleček smýknout na jedné straně tak, že mu dá určitý pocit chyby,“ vysvětluje své zaujetí válečky Hayek.

Chvilku ticha prolamuje jedna z návštěvnic konstatováním toho, že Hayekův obraz na bílem podkladu způsobuje optickou iluzi pohybu. „Fungovalo by to i na černém podkladu,“ pokládá otázku postarší dáma. „Můžete se přesvědčit sama,“ ukazuje Hayek na vedlejší sérii tří obrazů bílé na černém podkladu.

Další promlčenou chvilku ukončuje kurátorka Chamonikola. „Děkuji našim umělcům a i Vám, že jste přišli. Myslím, že autoři nás nechali zajímavě nahlédnout vzniku jejich prací. Druhá polovina autorů bude mít komentovanou prohlídku příští středu v pět hodin. Jste zváni. Děkuji a na shledanou,“ loučí se Chamikola.

Většina návštěvníků se ale místo odchodu pryč znovu rozptyluje po galerii. Vracejí se k dílům, která je zaujala nejvíce. I já jsem se chtěl ještě na pár z nich podívat. Bohužel jsem při prvním kroku zakopl o jednu z plechových krabiček a upoutal tak pozornost všech přítomných. Rychle jsem jí  vrátil na původní místo a raději rychle zamířil k východu z galerie. Spolu s pocitem slona v porcelánu jsem si odnesl zajímavý kulturní zážitek.

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář