03.12.2019 21:53


Umírání a smrt pacienta je u nás stále dost tabuizované téma, říká ošetřovatelka Lékařů bez hranic

Autor: Jessica Kapetanović | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Téma smrti a umírání je podle zdravotní sestry Martiny Jurigové v Česku stále bráno jako tabu. Po pěti misích s Lékaři bez hranic se na toto téma dívá podle svých slov jinak. „Chlapečkovi v Nigérii jsme se při zápalu plic snažili pomoct přísunem kyslíku přes hadičky, ale jen jsme mu tím prodlužovali smrt. To je možná dobré pro doktory, ale ne pro pacienta,“ vyjádřila se Jurigová.

Debriefing Martiny Jurigové, Autor: Jessica Kapetanović

Praha – Pět misí s Lékaři bez hranic (z francouzštiny Médecins Sans Frontières – MSF, pozn. red.) Martině Jurigové změnilo pohled na západní medicínu. Nejen své zkušenosti z misí popsala Jurigová druhého prosince v pražské Kasárně Karlín na debriefingu. Jedná se o netradiční cyklus debat, kde MSF popisují své názory a zkušenosti po návratu z misí. Rozhovor s ní vedla novinářka Deníku N Lenka Vrtišková Nejezchlebová. 

Martina Jurigová, která pracuje jako zdravotní sestra kliniky anesteziologie a resuscitace ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze říká, že většina zdravotníků jezdí na první zkušenost s MSF plná arogance. „Před svojí první misí v Tanzánii jsem měla arogantní pohled západního zdravotníka, že to známe všechno nejlíp a že máme mnohem lepší medicínu. Pak přijedete na misi a naprosto narazíte,“ popsala Jurigová. 

Podle Jurigové se v dnešní době při vyšetrování pacientů zapomíná na tělesný kontakt. „Jsme zvyklí na technologie, které nám za pár sekund vše ukážou. Doktoři jsou v zemích, kde je nemají, schopni z fyziologického stavu člověka poznat spoustu věcí. V tom jsou opravdu excelentní, spoustu doktorů tady to dnes nedokáže,“ řekla Jurigová. Právě z toho důvodu pro ni bylo při první misi těžké zjistit, zda má dítě anemii, neboli nedostatek hemoglobinu v krvi. Jediné, co jí v první chvíli napadlo, bylo odebrat krev a dvakrát kliknout do počítače. Ten však v zemích, kam MSF jezdí, většinou není k dispozici. „Když mi s údivem řekli, že se přece musím podívat na spojivky, nemohla jsem uvěřit tomu, že mě to nenapadlo,“ popsala Jurigová.

Při misích v zemích, kde jsou konflikty, se Jurigové změnil pohled na skutečnost. Ošetřovatelka popsala situaci, kdy jim do nemocnice v Jemenu přivezli dvouleté dítě, které mělo rozstřelenou lebku. „Nedokázala jsem pochopit, jak můžou střílet na děti, když mohou raději zastřelit dospělého člověka,“ vylíčila Jurigová. Personál jí však odvětil, že je to přece lepší, než aby zastřelili ženu, která se musí starat o rodinu. „Je to zvláštní logika, kterou musíte občas používat. S ní všechny tyhle věci dávají naprostý smysl,“ vysvětlila Jurigová.

„V zemích bez dostatečné lékařské pomoci se lidé spoléhají na to, co je. Tedy na přírodní léčitele a nějakou přírodní medicínu,“ popsala novinářka Deníku N Lenka Vrtišková Nejezchlebová. To je podle Jurigové normální a nevidí důvod pro to, aby se toto nějakým způsobem ovlivňovalo. „Poznala jsem novou kulturu, takže vidím že i tady občas děláme věci, co nejsou nijak podložené důkazy. Třeba defenzivní medicína,“ vyjádřila se Jurigová. V defenzivní medicíně se lékařské úkony dělají proto, aby se lékař chránil před postihem zákona. To znamená, že úkony pacientovi nemusí přímo pomáhat, třeba držení při životě pomocí přístrojů. Lékař tak ale stejně činí, jinak by se podle zákona jednalo o vraždu. Jurigová to popisuje na příkladu léčby chemoterapií osmadevadesátiletého člověka. „Myslím si, že to pacientům škodí. Dokud tu ale nebude legislativní podpora, tak se to samozřejmě bude dít dál,“ míní Jurigová.

Tímto tématem se zabývala i etická komise České lékařské komory v souvislosti s přípravou zákona o legalizaci eutanazie. Lékařka a předsedkyně komise Helena Stehlíková však tento zákon jednoznačně odmítá. Pro časopis lékařské komory Tempus medicorum uvedla, že by měla panovat shoda o pojmu eutanazie, tedy že se vždy jedná o akt zabití, kde je výsledkem mrtvý člověk. Zároveň dodala, že se etická komise shodla v tom, že zákon o eutanazii není nyní potřeba.

Téma eutanazie je kontroverzní i mezi lidmi. „Stanovila bych standardní dobu, do kdy člověk může být v kómatu, třeba dva roky. Pokud se do dvou let neprobudí, už bych eutanazii zvažovala,“ vyjádřila se studentka Jolana Kudláčková. „Ve stádiu člověka, kdy žije pouze kvůli přístrojům a není šance na uzdravení, bych asi zvažovala eutanazii. Určitě bych ale říkala něco jiného, kdyby šlo o mého blízkého,“ sdělila prodavačka Zuzana Šebková.

Martina Jurigová byla na misích v Tanzánii, Jemenu, Iráku a Sýrii. Na své páté a poslední misi byla v Nigérii. „Myslím si, že se to dá dělat jen omezenou dobu, pokud si chcete udržet normální rodinné a partnerské vztahy,“ řekla Jurigová.

Klíčová slova: Lékaři bez hranic, debriefing, lékaři, západní medicína, země třetího světa, nemoci, eutanazie, rozhovor, Deník N

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.