06.04.2019 22:32


Uprchlický tábor očima dobrovolníka

Autor: Klára Beranová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Milan Votypka je jedním ze zakladatelů neziskové organizace Pomáháme lidem na útěku, která vznikla v roce 2015 jako reakce na migrační krizi. Organizace působí převážně v uprchlických táborech na Balkáně a v Řecku. Votypka strávil několik měsíců v Bosně a Hercegovině a v Srbsku, kde pomáhal migrantům zlepšit kvalitu života. Se svými kolegy zajišťoval například dostatek toaletních potřeb. Zavedl také knihovnu či prádelnu.

 

Milan Votypka - dobrovolník z organizace Pomáháme lidem na útěku, autor: Klára Beranová

 

Milan Votypka z organizace Pomáháme lidem na útěku strávil několik měsíců jako dobrovolník na hraničním přechodu mezi Srbskem a Chorvatskem, nacházejícím se u města Šid. Právě sem Srbové sváželi na začátku migrační krize v roce 2015 migranty, kteří se pokoušeli prorazit si cestu dále do Evropy. V roce 2016 však uzavřela Evropská unie s Tureckem dohodu, na jejímž základě byla migrantům zamezena cesta. „V této chvíli se tak tábory staly pro migranty domovem, než získají povolení k pobytu,“ řekl Votypka.

„Pro pochopení atmosféry na Balkáně je nutné si uvědomit, že obyvatelé zde mají zcela odlišný vztah k migraci nežli my v České republice,“ uvedl Votypka. Obyvatelé mají zkušenosti z občanské války v devadesátých letech, kdy se museli vypořádat s vlastní migrací. Lidé zde mají mnohem větší pochopení a soucit. „Někteří srbští policisté jim dokonce přejí úspěšnou cestu do Evropy, i když nelegální. Většinou jsou ale neúspěšní a chorvatská policie je hned další den vrací zpět na srbské území,“ směje se Votypka. 

Před uzavřením hranic odváželi Srbové každý den dva autobusy uprchlíků do Chorvatska, odkud se pak dostávali dál do Evropy. „Na hranicích byl hrozný zmatek. Migranti vůbec nevěděli, jestli jsou v Chorvatsku nebo v Srbsku a proč tam jsou. Já jako dobrovolník jsem se je snažil uklidnit a poskytnout jim základní informace,“ popisuje situaci Votypka. V té době se snažilo hranice přejít velké množství dětí, žen, zraněných a starých lidí. „Rozhodně to nebyli pouze muži, jak se v mnohých médiích uvádělo. Dnes je však mnohem těžší se dostat do Evropy přes Balkán, a proto zde dnes osumdesát procent migrantů tvoří opravdu muži,“ dodává Votypka.

Po uzavření hranic museli migranti v táborech zůstávat. Žijí zde ve stanech, ve kterých je padesát třípatrových postelí. „V nich v podstatně neexistuje žádné soukromí, v zimě je tam brutální zima a v létě brutální teplo,“ říká Votypka, který tam sám jeden měsíc spal. Někteří migranti mají štěstí a získávají ubytování ve starých garážích. Většinou zde zůstávají rodiny s dětmi. „Nejhorší je pak nuda, která v táborech je. My jsme se snažily zpříjemnit jim ty dny, které tam musí strávit. V Srbském táboře jsme vytvořili například knihovnu. Děti jsme pak učili číst a psát latinkou nebo jezdit na skateboardu,“ popisuje svoji práci Votypka. Někteří migranti jsou v táborech již od roku 2015. 

Po uzavření hranic navíc ztratili migranti na Balkáně téměř jakékoli naděje na cestu do Evropy. „Z legálního hlediska je to prakticky nemožné,“ uvádí Votypka. Jejich jedinou možností tak zůstává nelegální cesta. Tu si však mohou dovolit jen ti nejmovitější z nich. Mnoho z nich tak v táborech zůstane ještě další roky, dokud se nepodaří situaci vyřešit. 

Klíčová slova: Migrace, Srbsko, dobrovolnictví, uprchlíci, uprchlické tábory

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.