30.09.2010 20:55


V raketové šachtě kdesi na Ukrajině

Autor: Ondřej Ekl | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Akční a válečné filmy nás vždy utvrzovaly v názoru, že až budeme chtít zničit svět, musíme najít a zmáčknout červené tlačítko. To ale není pravda, tedy alespoň v raketových silech sovětské výroby.

Autor: Ondřej Ekl, Matyáš Svoboda

Za časů studené války byla na rozlehlých pláních Sovětského svazu (SSSR) vybudována raketová sila, schopná během okamžiku vystřelit na nepřítele záplavu nukleárních hlavic. Většina těchto základen byla po konci studené války zasypána a zapomenuta. V roce 2001 měl stejný osud potkat i silo u ukrajinského města Pervomajsk. Tamní důstojníci, kteří už čekali na odchod do výslužby, se však rozhodli jinak. A přeměnili základnu na vojenské muzeum.

Centrální základna raketového sila leží v polích mezi městy Pervomajsk a Pobuzke. Tvoří ji hlouček betonových nízkých budov a rozsáhlé parkoviště. Za pošmourného počasí působí vskutku neutěšeným dojmem. Začátek prohlídky se nachází v bývalých kasárnách, kde se pohybují vysloužilí důstojníci, dnes zaměstnaní jako průvodci. Stejně jako všude jinde na Ukrajině se tu nedomluvíte anglicky, což může být zásadní problém. Zaměstnanci zvládnou mimo svůj jazyk jen ruštinu, pokud vám to pomůže.

Prohlídka je rozdělená do tří částí. V první figuruje muzeum s obrazovou dokumentací, exponáty a modely raket a základny. O něco zajímavější je část druhá, umístěná ve venkovních prostorách. Tam je k vidění rozsáhlá sbírka vojenské techniky včetně skutečných balistických raket, které mohly v minulosti nést smrtonosný náklad. Na základnu byla přivezena i nechvalně proslulá raketa SS-18 „Satan“, která je se svými rozměry (32 metrů na délku, 3 metry v průměru) a doletem až 16 tisíc kilometrů dosud jednou z nejobávanějších zbraní.

Třetí část prohlídky je jednoznačně tou nejzajímavější a je vlastně tahákem celé exkurze. V doprovodu průvodce se podíváte do odpalovací šachty a velitelského stanoviště. Nejdříve je ale nutno absolvovat dlouhou cestu podzemní šachtou plnou kabelů a spínačů, která ústí u dvojice silných pancéřových dveří. Za nimi se nachází odpalovací šachta pro balistickou raketu. Tu zde ale nenajdete. Místo ní je v šachtě umístěn velitelský modul, který je zavěšený na stěnách. Uvnitř se nachází kompletní vybavení pro posádku v pohotovostním stavu. Ta tady mohla v obdobích krize přečkat téměř měsíc bez kontaktu s povrchem. K čemu to bylo dobré? V případě přímého zásahu základny nukleární hlavicí zůstal skrytý modul nepoškozený, stejně jako rakety v ostatních šachtách, a tak bylo možné okamžitě palbu opětovat. Kdyby studená válka přerostla v ostrý konflikt, mohlo se stát, že jedinými přeživšími budou paradoxně ti, co rakety vypouštěli.

Velitelské a odpalovací stanoviště se v modulu nachází ve druhém nejnižším patře. K dopravě nahoru a dolů slouží klaustrofobický výtah, kam se stěží vejdou tři lidé. Jakmile vlezete na stanoviště, je vám jasné, kde jste se ocitli. Celá místnost je vybavena dnes už zastaralými počítači, telefony a sedadly, která jsou pro případ výbuchu a následného otřesu dokonce vybavena bezpečnostními pásy. Na jedné zdi jsou upevněny kontrolky, z nichž každá označovala jednu raketu na základně a po jejím vypuštění zčervenala. K odpálení rakety bylo potřeba dvou lidí. Ti usedli ke svým počítačům a čekali, až z Moskvy přijde šifra a zobrazí se jim na obrazovkách. Kdyby k tomu došlo a kód byl správný,vyjmuli by ze sejfu dva klíče a začali odpočítávat. Po pěti vteřinách už zbývalo jen zároveň otočit klíči a zmáčknout žlutý (vskutku, nebyl červený) knoflík. „Špunt“ zvolené odpalovací šachty se otevřel a z něj vylétla raketa s cílem někde ve Spojených státech. Dnes můžete tlačítka mačkat, jak chcete, ale stejně se nic nestane.

Najít správnou trasu na dříve tajnou základnu není snadný úkol, ale pokud se člověk drží instrukcí a má trochu štěstí, narazí při cestě na informační tabuli. Stačí jet po rychlostní silnici z Kyjeva do Oděsy a včas odbočit vlevo na Pervomajsk, před kterým tato cedule visí. A pokud přijedete pozdě (otevírací doba v čase mojí návštěvy byla od 10 do 17 hodin denně), ještě nemusíte věšet hlavu. Průvodci v objektu často nocují a za příplatek vás rádi provedou kdykoli. Cena za exkurzi je poměrně vysoká, a to 50 ukrajinských hřiven na osobu (v přepočtu asi 115 korun).

Raketové silo u Pervomajsku je skutečně ojedinělou atrakcí, kterou stojí za to vidět. Na internetu o něm však moc článků nenajdete. Že zde zatím nejsou připraveni na zahraniční návštěvníky, je patrné i z jazykových schopností průvodců. Na druhou stranu jejich odbornost je nepopiratelná, když jako vojáci svoji službu v komplexu strávili. Ukrajina se nestydí ukazovat i stinné stránky své historie, z čehož může v budoucnu turismus těžit. Památek, jako je raketové silo tu totiž najdete více. Kousek od města Balaklava na jihu Krymského poloostrova je pro návštěvníky otevřena bývalá ponorková základna. A rozhodně nejproslulejší „atrakcí“ je jaderná elektrárna Černobyl, na kterou se dnes jezdi dívat lidé z celého světa.

Klíčová slova: Ukrajina, raketové silo, Pervomajsk, studená válka

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.