15.04.2019 20:46


V ústavu ti lidé bydleli po pěti, šesti i sedmi na jednom pokoji. Prostě ústav a ústavní podmínky. Transformace jim hodně pomohla, říká v rozhovoru Jana Serafínová

Autor: Kateřina Vajsová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Zpravodajství

Chráněné bydlení a obecně problematika zařazování lidí s mentálním postižením do společnosti je v současné době veřejně diskutovaným tématem. Jana Serafínová má v sociálních službách třicetiletou praxi. V rozhovoru pro Stisk vysvětluje problematiku Chráněného bydlení a obecně vliv transformace sociálních služeb na mentálně postižené.

V oboru sociálních služeb pracuje Jana Serafínová přes třicet let. V Domově na zámku Bystré je vedoucím pracovníkem přímé péče. Na starosti má dvě ze čtyř sociálních služeb, které zámek lidem s mentálním postižením poskytuje. Od roku 2010 se věnuje službě Chráněného bydlení a od roku 2015 také službě Podpora samostatného bydlení. Obě služby mají za úkol pomoci lidem s postižením zapojit se do běžného života v maximální možné míře.

 

Jaké služby Domov na zámku Bystré postiženým lidem poskytuje?

Máme čtyři základní služby. V rámci transformace sociálních služeb si každý mohl nastavit služby tak, jak chtěl. Každý poskytovatel to má nastavené jinak. My poskytujeme Domov pro osoby se zdravotním postižením (DOZP), Chráněné bydlení (CHB), Podpora samostatného bydlení (PSB) a službu sociálně terapeutické dílny. Dříve na zámku fungovala služba DOZP, a to od roku 1975. Byli tu lidé se všemi druhy postižení. Nejvíc jich bylo myslím 119. Pokoje byly pěti, šesti i sedmilůžkové. Prostě ústav a ústavní podmínky.

Kdy jste začali poskytovat službu Chráněné bydlení?

V roce 2010 jsme měli možnost využít jednoho domu v Bystrém (říká se mu Čiperovo). Oslovili jsme naše nejšikovnější klienty, bylo jich šest. Chráněné bydlení jim dávalo možnost, aby se malinko osamostatnili. Aby se z ústavu dostali někam dál. Postupem času jsme se dostali do procesu transformace, což není náš výmysl, ale je to celorepubliková akce. V roce 2015 jsme zavedli Podporu samostatného bydlení. Do té jsme zařadili klienty, kteří prošli Chráněným bydlením. Takže to fungovalo vlastně jako takový mezistupeň, cvičná domácnost.

Jaký je mezi službami rozdíl?

DOZP a Chráněné bydlení jsou tzv. pobytová služba, která je zajišťována personálně 24 hodin denně. Zatímco Podpora samostatného bydlení je terénní službou. Lidé v ní mají lehké mentální postižení, chodí do práce a pracovníci sociální služby k nim dochází jednou denně.

Kolik lidí teď máte v těchto službách?

V PSB je devatenáct klientů a v chráněném bydlení patnáct. Máme pravidla takzvaný technický standart, podle kterého se reguluje počet klientů na jednom místě. Na bytě může být maximálně šest klientů, přičemž maximálně dva na pokoji.

Je pro vás jako pracovníky sociální služby, složitější starat se o klienty, když jsou na více místech?

Podle mě to není komplikovanější. Udělali jsme si v tom systém, který funguje. Ale samozřejmě každý začátek nese svoje bolístky. Jenže my věděli, čeho chceme dosáhnout, proč to děláme a jak by to mělo fungovat. A nemyslím si, že bychom měli nějaký větší problém.

Jak funguje terénní sužba?

Je nastavená individuálně podle potřeb klientů. My s nimi trávíme třeba půl hodiny, hodinu denně. Někdy jsou to dvě hodiny denně, záleží na tom, jak to potřebují.

Zvýšil se spolu s rozšiřováním služeb i personál? Zvýšil se počet sociálních pracovníků?

Pracovníci jsou potřeba vždycky. Ale počet se nezvýšil nijak rapidně. Pracovníci z provozu se rekvalifikovali na pracovníky přímé péče, takže o práci určitě nepřišli. V současné době zajišťuje třináct lidí – plus já – péči o třicet čtyři klientů.

Není to málo? Protože klienti potřebují pomoc se spoustou věcí a jeden člověk jich musí stihnout hodně.

Není, ono to vypadá, že je to málo lidí na moc věcí, ale není tomu tak. V tomhle počtu zvládáme péči o klienty zajistit. Za den se u třiceti čtyř lidí vystřídá pět zaměstnanců. V každém bytě je nasmlouvané v kolik hodin tam pracovník přijede. Naši chlapi ví, kdy pracovník přijde, a jsou připravení. Řešíme s nimi běžné věci, zeptáme se jich, jak se měli, co bylo v práci, jestli mají nakoupeno, jestli mají peníze a tak dále. Protože s penězi jim musíme vždycky pomoci.

Jak je to s jejich financemi?

Za každou poskytnutou službu si klienti platí. My zaznamenáváme, s čím jsme pomohli, kolik minut jsme s nimi strávili, aby se to dalo vyčíslit. Naši péči hradí ze svých příspěvku na péči. Mají stálé příjmy, příspěvek na péči a důchody. Právě z důchodu si hradí pobyt ve službě, stravu, léky a tak dále.

Kolik stojí vaše služby, které poskytujete?

To já z hlavy přesně nevím, byla jsem teď čtvrt roku na neschopence, ale dá se to dohledat na nasich strankach. Ale můžu vám říct, že ty peníze, které klienti mají, jim stačí. Nemáme klienta, který by byl v nějaké tíživé finanční situaci. Dokonce bych řekla, že si dokáží našetřit. Ale ohledně peněz nemáme přehled, to spravují jejich opatrovníci.

Poznámka redakce: Z informací na internetových stránkách Domova na zámku Bystré jsme vypočítali, že průměrná cena za základní službu v chráněném bydlení je 10 800 Kč za 30 dní, počítáme-li dvě hodiny péče pracovníků denně. Do nákladů není započítána strava, doprava a soukromé aktivity či další osobní potřeby.

A mají vaši klienti nějaké kurzy nebo školení ohledně financí? Aby věděli, jak hospodařit s penězi, nebo se jen starat o domácnost.

V chráněném bydlení je služba nastavená tak, aby fungovala na bázi rodinného domku. Lidi, kteří v ní jsou, se aktivně zapojují do všech činností v domácnosti. Všechno přináší praxe. S podporou pracovníků se do činností zapojí každý individuálně, a to v rámci svých možností a dovedností.

A nechybí klientům kolektiv? Přeci jen někteří žili čtyřicet let dohromady.

Já bych to takto neviděla. Žili spoustu let dohromady, měli svoji komunitu. Ale transformace je posunula dál. Mají nové kamarády a nové kontakty. Klienti CHB chodí do chráněných dílen, protože nesehnali práci na volném trhu. A ani neseženou. Ale jsou zapojeni do činnosti. Ti, co jsou v Bystrém, využívají naši čtvrtou sociální službu, sociálně terapeutické dílny a ti v Poličce chodí do chráněné dílny oblastní charity. Ale určitě nestrádají tím, že by jim chyběl kolektiv.

Jak na vaše klienty reaguje okolí?

Máme štěstí na lidi. Máme hodné a tolerantní sousedy. Nesetkali jsme se s tím, že by je lidé zatracovali, nebo měli nějaké předsudky. Myslím si, že negativní reakce často pramení z nedostatku informací. Proto mohou vzniknout u některých lidí konflikty.

Nesou někteří stěhování špatně?

Ne, že by to nesli špatně, ale potřebují to vysvětlit, neumí si stěhování představit. Musíme s nimi dlouho dopředu pracovat. Jdeme jim to ukázat a namotivujeme je. Těší se, že to budou mít nové a hezké, a že to bude jejich.

Takže si myslíte, že to pro vaše klienty má smysl, že jim transformace pomáhá?

Určitě. Vidíme, jak jim to pomohlo. Jsou samostatnější a rozhodnější. Dřív v ústavu si hodili špinavé prádlo do koše a ráno ho měli vyprané a složené ve skříni. Tady hodili prádlo do koše a ráno tam pořád bylo. Museli se naučit o své věci postarat. Je třeba v procesu učení respektovat jejich tempo a možnosti. Když dám příklad na tom prádle, někdo si umí prádlo roztřídit a dát do pračky, někdo ji umí i zapnout a někdo se dostal k tomu, aby donesl prádlo v koši k té pračce. Někdo ho umí pověsit na šňůry, někdo ho jen podává. Ale každý se zapojuje a učí. A to je důležité.

Klíčová slova: Rozhovor, Chráněné bydlení, Bystré, Domov na zámku Bystré, Jana Serfínová

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Nový komentář