28.04.2014 12:52


Vážná hudba dnes mladé lidi netáhne, říká Adam Procházka

Autor: Jurák Jan | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Kultura

Přestože se hudbě věnuje od malička, teprve nyní poznává koncerty a hudební akce i z druhé strany. Ne jako muzikant, ale jako manažer. Student JAMU Adam Procházka se totiž od letošního roku zapojil do pořádání koncertů vážné hudby. Své první zkušenosti nabírá v smyčcovém orchestru Chordata Brno.

Vážná hudba, coby hudební žánr, dnes nepatří k těm nejpopulárnějším. Dnešní generace povětšinou poslouchá jiné interprety než Bacha, nebo Vivaldiho. Přesto se stále i mezi studenty najdou lidé, kteří se o tuto hudbu zajímají a dokonce hudební akce tohoto žánru pořádají. Jedním z nich je i student Adam Procházka. 

Koncert v Konventu Milosrdných bratří. Foto: archiv Chordoty Brno

Proč jste zvolili název Chordata? Co to znamená?

Název Chordata může mít hned několik významů. Buď můžeme použít pouze první slabiku chor, což znamená sbor. Dále slovo chord znamená struna, což se váže k tomu, že jsme smyčcový orchestr. Název se však vybíral ještě dříve, než jsem se k tomuto orchestru dostal, tak nevím proč zvolili právě toto slovo.

Říkáte, že v orchestru nejste od samého počátku. Kolikátým rokem tedy Chordata funguje?

Orchestr funguje druhým rokem, ale až nyní své aktivity trošku více rozjel. Klíčovou osobou je Marek Klimeš, který studuje dirigentství na JAMU a diriguje a šéfuje i v Chordatě. Já sám jsem se k orchestru dostal tak, že jsme spolu s Markem dělali na projektu komorní opery, a protože naše spolupráce zafungovala dobře, rozhodli jsme se, že v ní budeme pokračovat. Přestože jsem dříve vždy působil na pozici hráče, tak moje funkce v Chordatě je čistě manažerské a poprvé tak poznávám druhou stránku věci.  

Kolik členů tento soubor má?

Jedná se o smyčcový orchestr, který má dvacet členů. Osmnáct muzikantů, dirigent a já. 

Přepravovat tolik lidí není jistě snadná záležitost. Jakým způsobem cestujete na koncerty?

Logistická náročnost je v našem případě samozřejmě větší. Třeba kvarteto se prostě naloží do jednoho osobního auta. My jezdíme autobusem, kam se musíme vlézt jak my, tak všechny nástroje.

Jak často musí váš orchestr zkoušet?

Dříve jsme měli zkoušky každé úterý čtyři hodiny. Některým hráčům se to ale nelíbilo, takže jsme to začali dělat tak, že před koncertem máme dvě zkoušky a následnou generálku. Takže tak dva týdny před koncertem začínáme zkoušet. 

Jak dlouho váš koncert trvá a jaké autory hrajete nejčasteji?

 Repertoár je hodně široký. Dáváme přednost především romantismu. Hodně hrajeme také Vivaldiho, přestože on romantickým autorem není. Je to však hezká hudba a není až tak extrémně náročná na hraní. Hrajeme například také skladbu Stabat Mater od Jana Křtitele Vaňhala, což není tak známá skladba, ale její náročnost je ve srovnání s Vivaldim větší. Náš koncert trvá hodinu až hodinu a půl, což je pro vážnou hudbu optimální délka. Pokud by koncert trval déle, bylo by pro diváka těžké udržet pozornost.

Sám jste stále studentem. Myslíte si, že je právě mezi studenty vážná hudba populární?

 Nemám ten pocit. Na koncerty zveme často právě mladé lidi, ale vážná hudba tuto generaci příliš netáhne. Věřím tomu, že s přibývajícím věkem si k ní najdou cestu, a že bude časem pro mladé atraktivnější. Vždyť Česká republika má velkou tradici vážné hudby a mnoho světoznámých skladatelů.

Máte nějaké speciální požadavky na prostory, ve kterých se vaše koncerty odehrají?

 Například v Brně hrajeme převážně v Konventu Milosrdných bratří, což je nádherný sál s výbornou akustikou a hraje se zde velice dobře. Často vystupujeme také v kostelech, ale vesměs je nám jedno, kde budeme hrát. Hlavně nesmí být příliš velká zima, protože pak se hraje špatně. Orchestry hrají i ve starých fabrikách. Hudba se musí posouvat směrem k lidem. Pokud by zůstávala pouze v koncertních sálech, časem by přestali chodit i ti skutečně skalní posluchači.

Kdy a kam budou moci posluchači zavítat na váš koncert?

Teď už příliš příležitostí nebude. Hrajeme ještě 6. června v Olomouci a pak už bude konec sezóny. Vzhledem k tomu, že většina z nás jsou studenti, tak dát se dohromady přes prázdniny je pro nás docela složité.

Uvažujete o tom, že byste hráli i v zahraničí?

Uvažujeme o tom. Nabídky jsme měli. Mohli jsme jet hrát do Frankfurtu nad Mohanem, ale byl to pouze jeden koncert, což je z finančního hlediska nevýhodné. Bylo by potřeba, abychom zde měli alespoň tři koncerty v řadě. Něco je nyní v jednání, tak uvidíme. 

Dnes se v televizi a především v různých talentových soutěžích objevují lidé, kteří na klasické nástroje hrají pop music. Co si o této kombinaci klasiky a moderní hudby myslíte?

Já jsem víceméně pro. Tito lidé se prostě v pozitivním slova smyslu umí prodat. Když je to dobře zahrané a má to patřičnou technickou úroveň, tak mně to vůbec nevadí. Často se jedná o konzervatoristy, kteří hledají, jak se prosadit. Dnes konzervatoře doslova chrlí obrovské množství absolventů a je těžké, aby se všichni někde uchytili. 

Adam Procházka. Foto: Jan Jurák

Jaké jsou vaše osobní ambice do budoucna?

Já chci pokračovat v managementu a posunout orchestr ještě výš a případně spolupracovat i s jinými hudebníky. Chci se také dále věnovat cimbálce, o kterou je dnes obrovský zájem. Zažil jsem i situaci, kdy v jedné vesnici bylo deset vinných sklepů a před nimi stálo deset autobusů s turisty, kteří si k popíjení vína nechají zahrát dobrou muziku. Bohužel se zde objevují i hudebně ne úplně kvalitní seskupení, což ty lepší trochu poškozuje.

Už jsme zmínili, že dříve jste byl především hráčem. Můžete říci, jak se liší, když vystupujete jako muzikant, a když jako manažer?

Jako manažer musím neustále řešit nejrůznější problémy. Jako hráč jsem se dříve zabýval pouze těmi vlastními, ale dnes musím řešit vše. Člověk je neustále ve střehu. Jednou mi třeba jeden cellista těsně před generální zkouškou oznámil, že se nebude moct dostavit, protože zapomněl, že má jinou zkoušku s jiným orchestrem, která již byla domluvená daleko dříve. Musel jsem vyřešit jak ho dostat k nám, protože jsme ho skutečně potřebovali. A takových situací je spousta. Často mě ráno budí telefon s tím, že se něco děje. Přesto mě tato práce velice baví. 

 

Medailon:

Adam Procházka je studentem brněnské JAMU. Pochází z hudební rodiny a hudbě se věnuje odmalička. Během svého hudebního života hrál na celou řadu nástrojů, nejčastěji však na kontrabas. Kromě muzikantské činnosti se nyní věnuje i manažerské práci. 

Klíčová slova: vážná hudba, Adam Procházka, Chordata Brno

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.