19.05.2020 18:27


Vymýšlím příběhy o lidech žijících pod mořem, říká fantasy spisovatelka Tereza Matoušková

Autor: Sára Jeschkeová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

I přes současnou krizi spisovatelka Tereza Matoušková pořádá online literární dílny, ve kterých pomáhá lidem zlepšit se v psaní. Situace na ni samotnou zatím tolik nedoléhá, protože už delší dobu pracuje na románu. Na knižním trhu ale vidí negativní dopady, s nimiž se budou potýkat třeba nakladatelé.

Tereza Matoušková je česká fantasy autorka. Foto: Tereza Matoušková

Brno - Devětadvacetiletá Tereza Matoušková je česká fantasy spisovatelka. Dostat se do povědomí lidí jí pomohlo i to, že psala pod přezdívkou Temnářka čtenářsky úspěšný literární blog. Většina jejích knížek, třeba Vílí kruhy nebo Děti vánice, se odehrává v magickém světě zvaném Podmoří. Kromě toho vede kurzy tvůrčího psaní v Brně a Praze, v současnosti pracuje na dalším románu.

Jak jste se dostala ke psaní a proč právě fantasy žánr?

V dětství jsem si vymyslela svůj vlastní fantastický svět, který jsem nazvala Podmoří. Následně jsem začala vymýšlet příběhy, které se v něm odehrávaly. Chuť stát se spisovatelem přišla o něco později. Chtěla jsem, aby si lidé mé příběhy užívali a měli je rádi. U nás doma se hodně četla vědecko-fantastická literatura, ale také třeba Pán Prstenů nebo Harry Potter, takže jsem se k tomu žánru dostala naprosto přirozeně. Žánr fantasy mi vždycky vyhovoval proto, že je v rámci něj velmi jednoduché hrát si s realitou a velmi elegantně nastavit zrcadlo současné společnosti a věcem, které se v ní odehrávají.

Většina vašich knížek se odehrává ve fiktivním světě Podmoří, jak byste ho představila?

Od určité chvíle jsem začala být znechucená klasickou historickou fantasy s rytíři a draky. Hodně jsem dumala nad tím, jestli by to nešlo dělat jinak. Vždycky mě přitahovalo spojení magie a pokročilé vědy a zároveň mi přišlo atraktivní mnoho motivů z 19. století. Jedná se o svět uložený v obrovské vzduchové bublině na dně oceánu, který funguje hlavně díky magii a magií poháněné technic. Vládnou mu čarodějové.

Podpořila jste akci LINKA 451, což je projekt na podporu autorů a nakladatelů. Vnímáte jako člověk, který se v oboru pohybuje to, že současná situace s koronavirem negativně ovlivňuje prodeje? A jak dopadá na celý knižní trh?

Momentálně nepracuji ani jako nakladatelský redaktor ani nejsem člověk, který by pracoval třeba v knihkupectví nebo v distribuci. Držím se v ústraní a píšu. I na mě ale doléhá nejistota, co bude dál, protože se seškrtávají ediční plány a spousta nakladatelů bojuje o přežití, protože se snižují prodeje knih. Už tři roky souvisle pracuji na rozsáhlém románu a v mezičase jsem žádnou knihu nevydala, takže to na mě osobně nedopadá tak tvrdě. Vydání knihy se mi pravděpodobně zpozdí, ale není to pro mě z existenčního hlediska likvidační.  

Mám ale mnoho známých, kteří jsou na existenci funkčního knižního trhu závislí, a sama jsem vášnivá čtenářka, takže samozřejmě negativní dopad epidemie vnímám. I normálně je trh s knihami poměrně křehký organismus. Lidé, kteří jej tvoří, nemají příliš mnoho možností, jak si vytvořit finanční rezervy. Knižní trh nezasáhla jen obecná tržní krize, ale i přístup některých distributorů, kteří odmítli nakladatelstvím vyplatit podíl za prodané knihy. Včetně části tržeb z vánočních prodejů, což byla velká podpásovka. Problémů je tedy ve hře víc.

Vedete kurzy tvůrčího psaní v Praze a v Brně. Jak si mám takovou akci představit a jak vypadají cvičení, které se na kurzech dělají?

Obvykle to vypadá tak, že si připravím kreativní úkol, který je často rozdělený do několika kroků. Například si nejprve účastníci vymyslí postavu, pak jí přidáme pár negativních osobnostních rysů navíc a nakonec ji zasadíme do nějakého prostředí. Účastníci pak na takovém úkolu pracují. Výsledkem je krátký text ve formě scény nebo mikropovídky. Následně si texty navzájem přečteme nahlas a řekneme si nějakou zpětnou vazbu. Sama jsem intuitivní autor a snažím se, aby si lidé na věci přišli spíš sami, než abych jim já dávala instantní rady. Navíc nad literární tvorbou každý člověk přemýšlí trochu jinak. Proto mi přijde zajímavé hodit mezi lidi určitý problém a sledovat, jak se s ním každý z nich popere. Je to lepší než rovnou říci: Dělejte to tak a tak.

Ani v současné době nezahálíte a založila jste na facebooku Literární skupinu online, která je online podobou dílen, které za normálních okolností vedete v knihovně. Jak to celé funguje?

Snažím se této situace využít i pozitivně k tomu, že dávám takové pracovní úkoly, které by za normálního provozu nefungovaly, protože například vyžadují větší domácí přípravu účastníků. Úkoly zadám online a účastníci pak výsledek vloží třeba na svůj blog. Osobně se ale nemůžu dočkat momentu, kdy půjdeme zpátky do knihovny a uvidíme se naživo. Literární dílny dělá literárními dílnami to, že se lidé sejdou na jednom místě, pak chvíli společně tvoří. Následně si své texty navzájem přečtou, zhodnotí si je, popovídají si o tom. A pak si spolu zajdou přátelsky na kafe nebo na pivo.

Občas mi přijde, že spousta lidí má o psaní knížek dosti zkreslené představy, například že se spisovatel v noci vzbudí, dostane nápad a ten pak napíše. Sama máte ve svých knihách poměrně rozsáhlé a detailně zvládnuté pozadí. Jak u vás vypadá kreativní proces vzniku knížky a jak ho kombinujete s tím, aby to celé dávalo smysl?

Každý autor pracuje jinak. Já postupuji hodně intuitivně. Mám určitou představu, kam by mělo vyprávění směřovat, ovšem můj příběh si většinou stejně bují, jak se mu zlíbí. Obvykle píšu román natřikrát. V první fázi děj rychle prolétnu a dívám se, jak mi raší jednotlivé větve a větvičky vyprávění. Až během druhého čtení a přepisování začnu vnímat, jak spolu jednotlivé motivy souvisí. Ale až když román přepracovávám potřetí, dávám textu to, co čtenář následně vnímá jako složitější kompozici nebo propracovanost.

Jaká je situace na českém fantasy trhu? Platí, že vůči české fantasy tvorbě existují předsudky a spousta lidí si myslí, že zahraniční tvorba je lepší?

Určitě, ale na tom není nic zvláštního. Většinu zahraniční tvorby u nás tvoří anglosaská literatura. Už vzhledem k tomu, že anglicky píše mnohem větší množství spisovatelů, bude mezi nimi i víc autorů kvalitních, čistě statisticky. V českém prostředí vidím těch problémů víc. Například u nás vychází spousta mladých začínajících autorů. Na trhu je tím pádem velké množství prvotin a děl od autorů, kteří ještě nejsou dostatečně vypsaní. Máme ale velice málo píšících ze „střední generace“, kteří už vypsaní jsou a zároveň stále mají sílu a chuť tvořit.

Taky si myslím, že tu chybí preciznější a analytičtější publicistika, která by ukázala čtenáři na kvalitnější knihy. Recenze jsou často vnímané jako forma reklamy. Dokud tomu tak bude, bude se tlačit na to, aby byly všechny pozitivní. Vyznívá to potom tak, že jsou všechny vydané tituly kvalitativně na stejné úrovni. Potom se v tom ale čtenář obtížně orientuje a často se spálí. Když se mu to stane víckrát, tak logicky dojde k tomu, že čeští autoři neumí psát a recenzím už důvěřovat nebude.

Své první knížky jste vydala samonákladem, nyní vám vycházejí v nakladatelství. Jak byste tyto dvě možnosti srovnala?

Vlastně to srovnat nejde, nebo přinejmenším těžko. Věci, které jsem vydala samonákladem, jsou patnáct let staré. Psala jsem je někdy v pubertě a vydala je v rámci prvotního spisovatelského nadšení. Bylo to pro mě velice radostné tvůrčí období. Když se na to ale podívám z hlediska profesionálního, jako spisovatel, tak to mělo řadu nepřehlédnutelných mínusů.

Samonáklady mají špatnou pověst, jsou finančně nákladné, je těžší dostat je do distribuce a do knihkupectví. Navíc nemají špatnou pověst pro nic za nic. Často se k tomuto způsobu vydávání uchylují mladí autoři, kteří ještě nejsou vypsaní a jejich text je prostě špatně řemeslně zvládnutý. Pro autora je to celkově strašné riziko. Naproti tomu v nakladatelství má autor zaručeno, že budou knihu čtenáři vnímat jako kvalitní už jen proto, že vyšla pod hlavičkou renomovaného nakladatelství. Dále se o tu knihu stará redaktor, korektor, grafik, dostane se do normální distribuční sítě a do knihkupectví. Navíc je veškeré finanční riziko na straně nakladatele a autor pouze inkasuje honorář.

Aktuálně pracujete nové knize s názvem Pláč němého boha. O čem bude?

Já jsem ohledně obsahu zatím tajnůstkářská. Nerada bych mezi fanoušky vytvořila nějaká přehnaná očekávání. Nechci nikoho namlsat a pak ho nechat dva roky čekat. Jedná se o první díl rozsáhlejší podmořské série. Děj se bude týkat postav o generaci starších, než jsou hrdinové, kteří dosud vystupovali ve všech mých podmořských knihách a povídkách. Myslím si, že pro lidi, kteří mají Podmoří rádi, to bude příjemná věc. Také doufám, že zaujmu i čtenáře, kteří prozatím se čtením váhali, protože samostatné romány zasazené do takto rozsáhlého světa působí vždy tak trochu jako vytržené z kontextu.

Klíčová slova: knihy knižní trh fantasy české fantastika psaní

Fotogalerie

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.