02.03.2013 19:58


Vyučující jsou většinou mladší než my, směje se studentka Univerzity třetího věku

Autor: Martina Hanušová | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Rozhovor se studentkou, která navštěvuje přednášky projektu Univerzity třetího věku. A to hned na čtyřech fakultách. Je jí sedmdesát šest let a studuje od roku 2007. Tehdy se přihlásila na Mendlovu univerzitu. O rok později začala studovat i na Masarykově univerzitě a VUT. Naposledy si připsala také farmacii a veterinu.

BRNO - Byt Drahomíry Šašekové mě překvapil bohatě zdobenými papírovými tapetami. Televizi přikrývá háčkovaná dečka, která pamatuje alespoň čtyři prezidenty. Je to přesně ten typ bytu, kde čekáte, že se odněkud vynoří tlustá mourovatá kočka. Ta tady ale není.  Jenom akvárium a v něm dvacet rybiček. Málokdo by řekl, že právě tady žije žena, která, přestože nedávno oslavila šestasedmdesáté narozeniny, studuje čtyři vysoké školy zároveň. Vedle mě sedí drobná blondýnka s brýlemi na čtení. Má dva notebooky, spoustu knih a index položený vedle košíku s pletením. 

Kdekomu dělá potíže i jedna škola. Vy máte čtyři. To se určitě nenudíte…
Ne nenudím. Do školy chodím dva dny v týdnu a navíc jsem také domovní důvěrnicí, takže se starám o dům s patnácti byty. Zrovna teď byla spousta zařizování s malováním chodby, budeme malovat balkóny. Je toho hodně.

Co na to říká rodina?
Podporuje mě. Manžel bohužel zemřel před sedmnácti lety. Ale mám dvě dcery, obě jsou inženýrky a jedna navíc studovala na JAMU. Vnučka také studuje. Francouzštinu. Mají hodně práce, takže bydlím sama a ráda vyrazím mezi lidi.

A o příteli neuvažujete?
(smích) Já jsem ráda, že tady mám pořádek a klid.

Co člověka vůbec vede k tomu, aby se přihlásil ke studiu ve vašem věku?
Beru to především jako přístup k informacím. Člověk se mnoho věcí třeba z televize vůbec nedozví. O té možnosti jsem se dozvěděla z novin. Lesnická a zemědělská fakulta tehdy měly inzerát v novinách, že je možné se přihlásit, tak jsem se šla podívat a celkem mě to zaujalo.

Jak rozeznáme studenta Univerzity
třetího věku od vyučujícího?  

Ti jsou většinou mladší než my (smích). A taky většinou přijdou mnohem později než studenti. My čekáme už patnáct minut před přednáškou na chodbě.

Vy jste studovala vysokou školu už v mládí?

Ano. Po maturitě na strojní průmyslovce jsem šla na vysokou technickou, ale brzy se mi narodila dcera. Dokončila jsem jen tři roky. Dostala jsem se do pořadníku na byt, tak jsem školy nechala. A šla jsem pracovat.

Jaký je rozdíl mezi studiem dnes a dříve?
Když jsem byla mladá, dělali jsme se spolužáky samé hlouposti. Vždycky jsme se domlouvali, jak toho kterého profesora ošidit (smích). To teď už nemáme proč. Nemáme zkoušky a z každé přednášky si vezmeme, co nás zajímá. A také nikdo nikdy nevyrušuje. Plná posluchárna lidí a šlo by slyšet i spadnutí špendlíku. 

Jak takové studium v rámci univerzity třetího věku vůbec probíhá?
Na Masarykově univerzitě je několik oborů a každý posluchač si jeden vybere: humanitní, zdravovědný, přírodovědný… Já jsem si vybrala společenskovědný. Přednášky se konají každý druhý týden v pátek. Protože ale studuji zároveň i na jiných univerzitách, mám výuku každý týden. Je tam hodně zajímavých věcí. Mluví samí odborníci a toho si cením.

Škola pořádá i různé exkurze, že?
Ano to je pravda. Byli jsme například na Slovensku na univerzitě v Bratislavě nebo v Nitře. Tohle mě moc baví, já totiž cestuju strašně ráda. Dokonce si myslím, že člověk se nejvíc naučí cestováním.
 

Cestujete často do zahraničí?

Ano, především po Evropě. Španělsko, Portugalsko, to jsou krásné země.

Kde jste byla nejdále?
V Turecku. Celý měsíc jsme cestovaly s dcerou po celém Turecku. Vyšlo to ale hrozně levně. 

Dolar, to jsou pro Turky velké peníze. Za dvanáct dolarů vás budou celý den vozit autobusem, kam budete chtít. Boháč ve vesnici je ten, kdo má největší hromadu sušeného trusu k topení. V Turecku jsem poprvé viděla, že se děti rvaly o bonbóny. Ve vesnicích žijí jenom ženy a děti. Vyrábějí gobelíny a šátky z hedvábí. Chlapi, ti jsou v Evropě a přijedou jednou za rok.  
 Bylo to strašně zajímavé. Mluvili s námi a uvařili nám čaj. To je aspoň zážitek. Nic takového se ve škole nenaučíte.

To určitě ne. Je ve škole něco, co vás vyloženě nebaví?
Kdyby mě nějaká přednáška nezajímala, tak na ni nepůjdu. Jednou jsme měli přednášku o tvorbě dekorací z přírodnin. Pro některé to mohlo být přínosné, ale pro mě to nemělo ten půvab.

Vy se s ostatními studenty znáte? 

 To ne. Je nás moc. Posluchárna v pátém poschodí je většinou plná. Někdy si někteří studenti nosí židličky z chodby, aby si sedli. Občas se potkám i se známými. Například s bývalými kolegy od manžela. Ale nejsme taková tlupa, jak to bývalo v mládí. Občas si zajdeme na kafíčko, ale v poslední době už málo.

Co po technické stránce. Nedělá vám potíže práce s internetem?
Koupila jsem si kurz na práci s počítačem. Tam jsem se hodně naučila. Internet doma nemám. Každý rok odjíždím na chatu na celé léto,  tak by se to nevyplatilo. Když potřebuju, zajdu si na internet do školy.

A tam jste celkem často…
Přesně tak.(smích)


 
  Univerzita třetího věku (U3V) je soubor programů
  celoživotního 
vzdělávání určený pro osoby v důchodovém
  věku.
 Masarykova univerzita zajišťuje program pro zhruba 
  1900 seniorů nejen z města Brna, ale i z jeho okolí.
  Za akademický rok realizuje cca 160 přednášek, zhruba
  40 tematicky zaměřených kurzů, desítku exkurzí.  

Foto: Martina Hanušová

 


Klíčová slova: U3V, Univerzita třetího věku, rozhovor

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.