21.03.2013 16:10


Zeman svými výroky na adresu médií riskuje, tvrdí Jaromír Volek

Autor: Michal Majnuš | Kurz: Online Stisk | Kategorie: Publicistika

Miloš Zeman nemá novináře rád. Neopomněl na to upozornit ani ve svém inauguračním projevu, ani následně v rozhovoru pro televizi Prima, kde veřejně odmítl poskytovat interview Mladé frontě a Lidovým novinám. Jaké signály tím vysílá směrem k veřejnosti? Neútočí podobnými projevy na svobodu slova? Odpovědi nastínil sociolog médií Jaromír Volek.

Myslíte si, že bude Miloš Zeman opravdu ignorovat Mladou frontu a Lidové noviny?

Otázka je, co budou ochotny zmíněné deníky učinit, aby Miloš Zeman zrušil své embargo na poskytování rozhovorů a zároveň si udržely důstojnost. A co jim prezident může poskytnout více než rozhovor. Bude to v případě Mladé fronty třeba odstoupení šéfredaktora zdůvodněné klesajícím prodejem? Nebo si v případě Lidových novin prezident jen počká, až opustí papír a zůstanou pouze na webu? Zatím to vypadá tak, že se obě strany obejdou bez těsnější komunikace. Miloš Zeman je v této chvíli ve výhodě. Má k dispozici dostatečně široké spektrum komunikačních kanálů, aby oslovoval veřejnost. Abych ale odpověděl přímo. Není pravděpodobné, že by prezident své embargo změnil rychle a bez zjevných ústupků na straně obou deníků. Naopak předpokládám, že se Lidové noviny a Mladá fronta smíří s tím, že nedostanou v příštích měsících rozhovor. Přesto budou dále využívat hradní informační servis, a tudíž budou de facto komunikovat i prezidentské agendy. Samozřejmě s patřičným vyzněním.

Nenabádá svým inauguračním projevem veřejnost k bojkotu zmíněných médií?

V prvním plánu asi ne. Miloš Zeman ví dobře, že nemá zapotřebí vyzývat k bojkotu tištěných médií v situaci, kdy čtenářů ubývá přirozenou cestou. Na celém střetu, o kterém hovoříme, je ale zajímavé, jak de facto ilustruje historickou proměnu moci bezmocných v bezmoc mocných.

Co je podle Vás hlavní sdělení, které chtěl Miloš Zeman svou demonstrovanou nenávistí k médiím v inauguračním projevupředat publiku?

Nemyslím, že by se za inaugurační kritikou většiny médií skrývala promyšlenější strategie. Kritika médií zde posloužila jednak k manifestaci síly a odvahy vyhlásit válku nepříteli, kterého si doposud většina politiků jen bojácně předcházela. Z formálního hlediska pak šlo o rétorickou gradaci inauguračního projevu, která ukázala, jak se prezident dokáže vcítit do ublíženosti domácí politické třídy, jejíž představitelé mají pocit, že kdyby nebylo médií, žilo by se jim nejen blahobytněji, ale i bezpečněji. Pokud si dobře pamatuji, byla to jediná pasáž, za kterou byl prezident odměněn potleskem.

Jakým způsobem mohou podobná vyjádření hlavy státu ovlivnit vztah publika k médiím obecně?

To je myslím podstatná otázka, kterou ale nelze odpovědět bez poukazu na proměnu mediální krajiny v poslední dekádě. Před deseti lety byla důvěra v média velmi vysoká. Postupně se ale ukazuje, že skepse vůči režimu se začíná dotýkat i médií. Jako by se opět blížila doba, kdy se objeví v ulicích transparenty podobné těm, které byly vidět po sedmnáctém listopadu 1989. Třeba „Česká televize lže, jako když Rudé právo tiskne“. Dnes by Rudé právo asi nahradila v očích části veřejnosti Mladá fronta DNES. Je zjevné, že hodnotová nerovnováha naší mediální scény nepoškozuje jen vztah politiků a médií, ale demokracii jako takovou. V tomto kontextu je třeba vnímat i prezidentovu kritiku, která rezonuje s podstatnou částí názorů veřejnosti. Navíc u nás platí, že kritika z Hradu, není jen jedním z řady hodnocení, ale poselstvím prezidenta. Tedy zosobnění archetypu moudrého starce, který disponuje nejen aurou výjimečnosti, ale funguje jako projekční plátno obav a nadějí velké části populace.

Nejedná se pouze o hledání obětního beránka, na kterého by se ukázalo, že může za "blbou náladu" ve společnosti?

Označit oba deníky za obětní beránky je poněkud přehnané. Nejde ani o oběti ani o beránky. Ale samozřejmě, vždy platilo, že nositelé špatných zpráv bývají odměňováni kopancem. To je, myslím, mezinárodně používaný mocenský vzorec. Jde jen o to, aby nebyla překročena mez určité komunikační patologie, za kterou se již některá média, například v době Zemanova raného předsednictví ČSSD, dostala. Celý tento konflikt je třeba chápat v kontextu posledních dvaceti let stýkání a potýkání Miloše Zeman s médii. Zdá se, že má nejen dobrou paměť, ale především, že nechce zapomínat.

Není vystupování Miloše Zemana proti médiím přímým útokem na svobodu slova?

Nemyslím. Ve Spojených státech jsem zažil z úst politiků mnohem ostřejší útoky na média, ale také ostřejší odsudky politiků v médiích. A to jde o zemi, která si zakládá na svobodě slova mnohem více než tato země, která prošla historicky opakovaně procesem sémantického vyvlastňování veřejného prostoru. Osobně bych ale přivítal, kdyby si Miloš Zeman našel čas a svou kritickou tezi o většině domácích médií rozvedl v samostatném textu, a rozptýlil či potvrdil tak spekulace o tom, že většinu českých médií staví na roveň neofašistů či ekonomických mafií. Takový text by byl nepochybně užitečný pro obě strany sporu. Je zjevné, že na obou stranách převládá tak silná komunikační patologie, která nemá za běžného politického provozu naději na řešení.

Prezident tvrdí, že média manipulují veřejným míněním. Nedělá on to samé?

Tak to bychom si museli vyjasnit, co to je manipulace veřejným míněním. Při hledání definice bychom pravděpodobně hned na počátku narazili na zmíněný koncept svobody slova, který jistě nelze upírat jak novinářům, tak ani prezidentovi. Pokud se budeme držet prezidentovi inaugurační řeči, pak bych řekl, že nešlo o manipulativní postup, ale o vyslovení velmi ostrého soudu, který nebývá při podobných příležitostech obvyklý. Jeho autor nepochybně riskuje, že takto ostře vypálený soud se mu vrátí, a to násobenou silou, jako se vrací bumerang na místo, odkud byl vyslán.

Jaromír Volek se narodil 9. prosince 1962 v Táboře. Vystudoval sociologii na Masarykově univerzitě v Brně. Dnes přednáší teorii masových médií a komunikace na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Patří k předním českým odborníkům na problematiku sociologie médií a výzkumu mediálního publika a žurnalistů.

Ilustrační foto: archiv Jaromíra Volka.

Klíčová slova: Zeman, média, publikum, prezident, Volek

Hodnocení příspěvku

1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 - nejhorší, 5 - nejlepší)

Vkladání nových komentářů skončilo.